Už od raného věku jsem tíhla k přírodnějším alternativám léčby a zamýšlela jsem se nad otázkou, proč se to děje, jak žiju, co řeším, co jím atd. Nemoc vnímám jako signál určité nerovnováhy, která nastala v životě.

Má cesta zpátky k sobě začala u prvního těhotenství. Najednou jsem vyskočila z rozjetého vlaku a zastavila se. Objevila jsem jógu, kterou jsem začala studovat a vést lekce. Změnila mi život. V rámci jógy se věnují spíš jemnější praxi a vedu taky lekce pro miminka a batolátka.

Skrze jógu jsem objevila i tradiční čínskou medicínu. Jako by to všechno najednou do sebe zapadlo a já jsem věděla, že toto je moje cesta. A tak jdu krůček za krůčkem s respektem a nekonečnou věčností za to, že můžu pomáhat lidem.

Motto: „Život tě čeká ne v cíli ale na cestě.“

Toto motto ve mně od první chvíle, kdy jsem na něj narazila, stále rezonuje. Snažím se vnímat život poskládaný z jednotlivých detailů, které postupně skládají celek. Ne vždy jsou jednoduché a příjemné, ale o to víc přínosnější. Usiluji se žít s otevřenou myslí a srdcem, které mně vede. Momentálně intenzivně po cestě, kde se snažím pomáhat a léčit, ať už to znamená cokoli.